Čtení na jedno cígo

pieta

Všechny moje lásky mají kopyta. Když odcházím, cítím z jejich pohledů žár. Vždycky je opouštím v plamenech, s vlasy vonícími po kouři a jiskrami poletujícími vzduchem. Konec bývá bezhlasný, ticho rušené jen mazlivým praskáním dřeva. Polena na hranici si skládám bez pomoci, stačí jenom škrtnout. V uhlících něžně dohořívá to, co ze mě zbylo. Vítr mě potom rozfouká po opuštěných pokojích, kde ještě zní ozvěny smíchu. Zamést a zhasnout už musí sami.