Krakonoš

Všechny tvoje fotky jsem si v albu otočila rubem dopředu. Bylo to moc bolavý. Koukat se na ně. Jako si pořád dokola loupat ten samej strup a čekat, že z něj přestane téct krev. V jednu chvíli jsme spolu šli po Kampě a já jsem si říkala, páni, ono se to vážně děje, je to tady, on je tady. Pak jsem se probudila za tři roky a nezbylo ve mně z toho pocitu vůbec nic.

Když jsem odcházela, cejtila jsem, že se za mnou díváš, modrej pohled v zádech, proboha, ať se na mě takhle nekouká, ať se na mě vůbec nekouká, bylo to skoro nesnesitelný. Ten večer jsem seděla v novým doma, všechny moje věci naházený v kartonovejch krabicích, přišlo mi to jako sen, jako kdyby se to nedělo. Zakázala jsem si nad tím přemýšlet, pořád se mi z toho hrozně zle, divně se o tom mluví, jako kdybych okolo sebe pletla klubko lží, ve kterým si pak ustelu. Je hrozně snadný to na tebe svést, vyjmenovat strohej, mechanickej výčet chyb a křivd a špatnejch rozhodnutí. A dělám to, asi tě nějakou dobu potřebuju nenávidět. Strašně bych si přála, aby to bylo jednoduchý, nebo aspoň jednodušší. Před rokem jsem si napsala do poznámek, jestli tohle někdy skončí, tak mě to zničí.

Pořád mám u tebe svoje kytky a rodnej list a to tričko, co jsem od tebe dostala vloni k Vánocům. Moje boty pořád stojí v předsíni, vím, že tam jsou, že bys je sám od sebe nikdy pryč nedal. Když jsem tam naposledy byla, celej byt voněl úplně jinak, už nebyl ani trochu můj. Ty taky ne, ale ještě jsem si to pamatovala, taková pachuť na jazyku, moje ruce vědí, jaký je se tě dotýkat, dokázala bych po paměti nahmatat tvoje pihy na zádech, se zavřenýma očima tě poznat v davu lidí, mám v hlavě spoustu zbytků. Odkud máš tu jizvu na čele, proč máš nejradši Krkonošský pohádky a proč nemůžeš pít Fernet. Co si s tím vším mám teď počít? Co mám dělat s tím, co jsem si od tebe vzala, aniž jsem myslela na to, že bych si měla říct o zpáteční adresu?

Snažím se najít to, co ze mě zbylo. Koupila jsem si nový šaty, ve kterejch jsi mě nikdy neviděl. Novou voňavku. Snažím se oddělit od všeho, co s tebou bylo spojený. Hudba chutná po tobě, moje nejoblíbenější knížka je cítit jako ty. Celá Praha je tebou prorostlá, labyrint plnej duchů, plnej tebe. Na každým kroku cítím, jak mě sleduje tvůj stín. Jako kdybys na mě čekal za každým rohem. Jako kdybys to všechno viděl.