Kouzelná studánka

Pustit si hudbu, ze který budu mít radost. Udělat si ráno to dobrý kafe. Hladit se po hlavě, když mi není dobře. Vyprat si povlečení.

Nechat emailovou schránku přetéct do bodu, kdy mi z přípomínky psaný formy komunikace dělá špatně od žaludku. Seškrábat si všechny strupy. Křičet na sebe, dokud se všechny myšlenky v mojí hlavě neslejou do dlouhýho, vysokýho řevu, kterej mě úplně ohluší. Kousat se do rtu, dokud nenateče, dokud se mi na puse neudělá velká koule plná hnisu.

Umýt si hlavu a chvilku meditovat. Uvařit si jídlo a dovolit organismu, aby si konečně po dlouhý době dopřál vitamíny, cítit, jak mě zevnitř léčí. Dívat se do zrcadla, česat se, připomínat si, že jsem hezká, že si zasloužím pěkný věci. Opakovat si, že stojím za to, aby mě měl někdo rád. Mít se ráda. 

Vyškubat si všechny vlasy, nechat zuby zežloutnout a vyhnít a vypadat. Půjčovat svoje tělo, říkat ne, děkuju, nechci ho zpátky. Zapomenout na to, že je moje. Malovat na něj pěstma modrou barvu, až ho nebudu umět poznat. Vyzkoušet, jak silná je moje čelist, překousnout si vlastní tepnu. Nechat se vypít až do poslední kapky, až ze mě nezbude vůbec nic.