Čtení na jedno cígo

Příspěvky

Nestředa

5.4.22

Vzali mi rozum. Do hrsti. Někdo nahoře ho vysál slánkou a opepřil mi myšlenky. Už slyším sirény. Houpu se tam a zpátky v nepřístojně intimní předtuše sterilně těsného objetí. Někde úplně vzadu v koutě v hlavě slyším příchozí kroky ortopedických sandálů s bílými podrážkami na špitální chodbě. Návštěva v lebeční věznici. Chrání svět přede mnou železo blokující výhled jarnímu slunci, které mě přišlo paprskem po hlavě pohladit, nebo čas minulý, který mi drží na patách jako smůla? Ne náhodou jsem si ti nejblíž přišla na pozadí fentanylového nátěru. Ve snech se brodívám záplavou plodové vody, budím se zalykajíc s pocitem, že se topím. Přes den přemýšlím o tom, jak spolknout tohle poslední sousto; už mě pálí na jazyku. Za tatínka, za maminku. Po měsících trýznivého hladu z přejídání si přijdu plná k prasknutí. Otesánek.

Další informace

Pieta

10.2.22

pieta

Další informace

Peklo

5.2.22

Všechny moje lásky mají kopyta. Když odcházím, cítím z jejich pohledů žár. Vždycky je opouštím v plamenech, s vlasy vonícími po kouři a jiskrami poletujícími vzduchem. Konec bývá bezhlasný, ticho rušené jen mazlivým praskáním dřeva. Polena na hranici si skládám bez pomoci, stačí jenom škrtnout. V uhlících něžně dohořívá to, co ze mě zbylo. Vítr mě potom rozfouká po opuštěných pokojích, kde ještě zní ozvěny smíchu. Zamést a zhasnout už musí sami.

Další informace

Hrníček s pokličkou

29.1.22

Tečou mi z prstů krůpěje, kloužou mi hrníčky z rukou. Jako kdyby byly namazaný. Všechno už je ale okolo pusy, celá lepím, ústa plná sladký výplně; hrníčky jsou prázdný. Nebo plný. Záleží na tom, kterej vezmu do ruky. Kolik jich unesu. Nahý jakoby mi prosakovaly rukama, jsem nešikovná; jsem v porcelánu s nimi, s každou z nich, musím být. Aby se mě nebály. Natěsno; dýcháme si navzájem do tváří. Natěsnám na poličku další keramickou klícku. Mám to srovnaný. Jsem čistotná. Co mi steče ze šosu si vypiju. Pod pokličkou je většinou tma, občas je hřejivá a občas studí se na ni jenom podívat, mráz ti projede očním nervem až do mozku, jako kdyby se do tebe zakousla zmrzlina. Otřu si rty hřbetem ruky; vlhká. Duše jsou málokdy suchý. Zalejvám je. Pár kapek do každýho hrníčku. Hladím je po růžcích, výběžcích a šupinách. Omotávám si jejich ocasy okolo malíčku, nechávám je zakusovat do bříšek prstů. Prší a kapky mi pomalu stékají po tvářích, po hrudníku, po stehnech, tříslech. Jsem celá promočená. Je...

Další informace

Krakonoš II.

14.1.22

Jednou tě uvidím a nebude mě to mrzet. Nebudu se ti dívat do očí a vidět v nich tu křivdu, co jsme si způsobili. Nebudu pozorovat tvoje vlasy, dívala jsem se den po dni, jak rostou, záplava blonďatýho bolu. Nemůžu se na tebe dívat. Budoucnost je ještě pořád moc blízko a já potřebuju žít teď. Řežeš mě pod víčky jako písek z těch našich přesýpacích hodin, co jsem rozbila, když jsem se v neděli vrátila a v úterý zase odešla. Dotikali jsme. Vteřina a pak už to vlastně bylo jedno. Času už je zase dost.

Další informace

Kouzelná studánka

14.1.22

Pustit si hudbu, ze který budu mít radost. Udělat si ráno to dobrý kafe. Hladit se po hlavě, když mi není dobře. Vyprat si povlečení. Nechat emailovou schránku přetéct do bodu, kdy mi z přípomínky psaný formy komunikace dělá špatně od žaludku. Seškrábat si všechny strupy. Křičet na sebe, dokud se všechny myšlenky v mojí hlavě neslejou do dlouhýho, vysokýho řevu, kterej mě úplně ohluší. Kousat se do rtu, dokud nenateče, dokud se mi na puse neudělá velká koule plná hnisu. Umýt si hlavu a chvilku meditovat. Uvařit si jídlo a dovolit organismu, aby si konečně po dlouhý době dopřál vitamíny, cítit, jak mě zevnitř léčí. Dívat se do zrcadla, česat se, připomínat si, že jsem hezká, že si zasloužím pěkný věci. Opakovat si, že stojím za to, aby mě měl někdo rád. Mít se ráda. Vyškubat si všechny vlasy, nechat zuby zežloutnout a vyhnít a vypadat. Půjčovat svoje tělo, říkat ne, děkuju, nechci ho zpátky. Zapomenout na to, že je moje. Malovat na něj pěstma modrou barvu, až ho nebudu umět poznat....

Další informace

Drak sedmihlav

13.1.22

Sedím na posteli a drak sedmihlav mi dýchá oheň na záda. Hořím. Cítím, jak se žár rozšiřuje. Plameny mi postupně olizují záda a hýždě a stehna a lýtka. Zvráceně smyslný. Hoří mi vlasy. Tváře. Škvaří se mi kůže a řasy, chlupy na nohou a stydký pysky, jenom moje křivý zuby zůstanou. Zuby a hodně popele a meluzína, která bude zpívat od Košíř až po Sušici, otočí se v Krumlově a zamíří zpátky na sever. Plakat nebude, slzy se už dávno vypařily. Přijde s ní jenom mlha. Chladná vzpomínka. Mráz po zádech. Podivný tušení. Jako kdyby za tebou někdo stál. Jako kdyby se to už všechno jednou někde stalo. Je můj osud opakovat tenhle scénář? Byl ten konkurz už někdy dávno předtím, než jsem začala doutnat? Kdo ty kulisy tím zapáleným štětcem namaloval? Asi je zbytečný nad tím přemýšlet, protože vím, že ten kostým mi sedí a v maskérně už na mě čekají. Ta hranice má na sobě moje jméno a pochodeň se mlsně olizuje. Hladově se na mě dívá. Moje duše bude uzená. A nikdo ji neuslyší. Já už určitě ne.

Další informace

Bludička

13.12.21

Kulička svítí. Neví teda čím a jak se k tomu dostala, kdy začala svítit? Kdy přišla na to, že to umí? Asi si to ani nepamatuje. Odkud to bere? Kde se to v ní vzalo? Jenom dává a dává, tolik cest a na nich tolik světel, svítilny, kulička to všechno pojme. Kulička bludička. Kdo se v ní vyzná? Tolik lidí se už ztratilo na cestě, jinde přece kulička bludička není, ztracení kolemjdoucí a cesty do nikam. Bludička kulička nemá návod ani mapu ani ponětí a cesta tudy nevede. Kudy kam? Koulej se, kuličko, svítící bludičko, cesta je dlouhá. Dál. Koulej se, kuličko, protože co jinýho vlastně umíš? Oblá jako hoblina, jako tříska, třísky kulička mít nemůže. Potom by se jí špatně kulilo. Bludička zářící kulička čeká. Čekat umí. Dívá se, jak kolemjdoucí kolem jdou, koulí se, pokukuje po nich. Pomalými krůčky se kolem nich míhá, kolik už jich viděla? A kdo viděl ji? Koukali se na sebe, očima kouleli, pokukovali. A viděli se vlastně vůbec? Pálí jim do očí, čím by ji viděli? Mohla by mít sto nohou jako ...

Další informace

Krakonoš

3.12.21

Všechny tvoje fotky jsem si v albu otočila rubem dopředu. Bylo to moc bolavý. Koukat se na ně. Jako si pořád dokola loupat ten samej strup a čekat, že z něj přestane téct krev. V jednu chvíli jsme spolu šli po Kampě a já jsem si říkala, páni, ono se to vážně děje, je to tady, on je tady. Pak jsem se probudila za tři roky a nezbylo ve mně z toho pocitu vůbec nic. Když jsem odcházela, cejtila jsem, že se za mnou díváš, modrej pohled v zádech, proboha, ať se na mě takhle nekouká, ať se na mě vůbec nekouká , bylo to skoro nesnesitelný. Ten večer jsem seděla v novým doma, všechny moje věci naházený v kartonovejch krabicích, přišlo mi to jako sen, jako kdyby se to nedělo. Zakázala jsem si nad tím přemýšlet, pořád se mi z toho hrozně zle, divně se o tom mluví, jako kdybych okolo sebe pletla klubko lží, ve kterým si pak ustelu. Je hrozně snadný to na tebe svést, vyjmenovat strohej, mechanickej výčet chyb a křivd a špatnejch rozhodnutí. A dělám to, asi tě nějakou dobu potřebuju nenávidět. Straš...

Další informace

Jeskyňky

3.12.21

Hodně se bojim toho, že teď budu sama, že se tomu nemůžu vyhýbat pořád. Zatím se mi to daří, ale potom, když se vracím domů, na mě ta myšlenka vždycky čeká u vchodovejch dveří, trpělivě, dívá se na mě, jak vystupuju z tramvaje. Ví o mně. Ví, že nikam neuteču a že času je hodně, není kam spěchat. Sama, sama, sama. Tak jsem to chtěla, tak to mám. Dlouho jsem se těšila, říkala jsem si, jak moc potřebuju prostor pro sebe, na to se konečně ponořit a zkusit v sobě něco, cokoliv, najít. Prázdno. Vybydleno. Už jsem se ze sebe odstěhovala a teď si přijdu hrozně slabá na to, abych sama tahala zpátky všechny ty těžký, na rychlo zabalený krabice plný toho, co bylo, co je. Jsem úplně odproštěná od všeho, od všech, nejvíc od sebe. Moje tělo je hodinovej hotel a já už jsem si nasekala velký dluhy. Jsou ve mně strhaný tapety, zažloutlý záclony a propálenej koberec. Občas někoho pustím dovnitř, jeskyňky se ohřejou, já se ptám, jestli jim je teplo, jestli je jim dobře se mnou, u mě, ve mně. Vždycky pot...

Další informace